V posledních letech se často ozývá názor, že investoři zvyšují ceny bytů a znemožňují běžným lidem pořídit si vlastní bydlení. Pravda je ale trochu složitější – a méně černobílá.
V dnešních podmínkách developeři často nezačnou stavět, dokud nemají předem prodanou významnou část projektu. A kdo bývá tím prvním kupujícím? Investoři. Bez jejich kapitálu by se řada domů vůbec nezačala stavět. Právě investoři pomáhají překonat nejrizikovější fázi projektu a odemykají tak výstavbu, která by jinak zůstala jen na papíře. Tento princip platí nejen u nás, ale i ve velkých městech jako Londýn nebo Mnichov.
Možná to zní paradoxně, ale i novostavby určené pro investory zlepšují dostupnost bydlení. Funguje tu tzv. filtrační efekt – když se někdo přestěhuje do nového bytu, uvolní tím starší jednotku. Ta je pak dostupná pro dalšího zájemce, často s nižším příjmem. Řetězová reakce pokračuje a z nového bytu nakonec profituje i někdo, kdo by si ho nikdy nekoupil.
Aby ale tento efekt fungoval, je nutné stavět dostatečně. V místech, kde se výstavba dlouhodobě drží na vysoké úrovni – jako ve Vídni nebo Helsinkách – rostou ceny pomaleji a rozdíly mezi nájmy nových a starších bytů nejsou tak výrazné.
Fondy a další institucionální investoři nejsou spekulanti. Často nabízejí stabilní, dlouhodobé nájemní smlouvy, investují do kvality a energetických úspor a umí rychle dostat byty na trh. V mnoha evropských městech je tento model běžnou součástí trhu s bydlením – a funguje.
Pokud to myslíme s dostupným bydlením vážně, je potřeba:
Investoři nejsou brzdou – jsou motorem výstavby. A čím víc bytů vznikne, tím dostupnější bude bydlení pro nás všechny.